Výhled

2. května 2018 v 14:31 |  Fotografování
Zde je vidět nádherný výhled na okolí vesnice Jištěrpy u Litoměřic.
Nedaleko Jištěrp se nachází nádherná rozhledna, ze které je vidět dosti daleko.

 

Dívka

2. května 2018 v 12:35 |  Kresby

Kůň

2. května 2018 v 10:14 |  Kresby
 


Květina

2. května 2018 v 8:39 |  Kresby

Volnočasové kresby

2. května 2018 v 8:16 |  Kresby
Od mala ráda kreslím. Ať už kresby lidí, zvířat, rostlin či různých předmětů.
Teď se tomu už moc nevěnuju. Jen někdy když mám čas a správnou náladu na kreslení.
Myslím, že je to dobré odreagování.

--------------------------------------------------------

Nejčastěji kreslím sebe a to, co cítím. Také jelikož jezdím western tak i koně.
A nebo jen tak nějaký obrázek, který mě napadne. Někdy se také nechávám inspirova.

Řím

30. dubna 2018 v 21:30 |  Příběhy z mého života
Zora měla ráda cestování. Zajímala se o to. Dlouhé roky sbírala fotografie a pohlednice zemí, kam by se chtěla jet podívat.
Pročítala si i různé články, diskuzní fóra, recenze, kam se jet podívat a kam ne. Bylo jí jedno zda pojede do Turecka, Španělska, Egypta nebo Řecka. Hlavně, že někam pojede.
V minulosti párkrát v zahraničí byla ale vždycky s jejími rodiči. Dovolená ovšem jim netrvala ani ne týden. jenže teď už je dospělá a chce jet sama na dovolenou.
Aspoň kdyby ji vyšla dovolená tak na dva až tři týdny. Chtěla by se v dané zemi nejen podívat po památkách ale i si projít nějaké ty obchody se suvenýry. Průběžně by si fotografovala vzpomínky, které by si dala alba a až by by měla děti, tak by jim tyto krásné vzpomínky ukazovala a vyprávěla by jim, co kde zažila. kdyby ji někdo nabídl peníze na cestu kolem světa odhodlaně by nabídku přijala a okamžitě by se vydala na cestu. V jeden krásný červnový den, se její rodiče rozhodli, že by jeli na týdenní dovolenou do Říma. Zora byla nadšená. Itálie byla jedna z destinací, kam chtěla jet. Sice už jednou v Itálii byla ale jen u moře. Tohle bude poznávací zájezd. Jen příroda a úchvatná architektura. Zora si den před odjezdem koupila cestovní deník a kameru, aby mohla lépe zachycovat své vzpomínky. Už se nemohla dočkat. Srdce jí bušelo o sto šest, jako kdyby běželo maratón. Večer přemýšlela nad tím, jaké to tam asi bude.
V den odjezdu se muselo vstávat velmi brzo. Odjezd byl totiž z Hlavního nádraží v Praze. To pro rodinu byla tak zhruba hodinka cesty. Jeli tedy pro jistotu o dost dřív. Nechtěli riskovat.
Když dorazili na místo čekání netrpělivě vyhlíželi autobus. Autobus po chvíli přijel a všichni strnuli v úžasu. Autobus byl velmi elegantní a moderně vybavený. Když cestující nastoupili do autobusu byli mile překvapeni.Nejenom, že to bylo, co sedačka, to malá obrazovka, ale u každé sedačky byl stoleček s přivítáním. Na stole ležel malý papírek s poděkováním, že cestující cestují právě s tou to společností ale i sklenka šampaňského s jahodou vevnitř a vedle sklenky ležela karamelová sušenka na mlsání. Autobus byl také vybavený malým záchodem a malou místností pro řidiče. První velkou zastávkou bylo Brno, kde nastupovali další cestující. samozřejmě, že během cesty bylo více zastávek. Zastavovalo se hlavně kvůli zastávce na záchod nebo na kupování jídla na benzínkách.
V Brně nastupovala pětice kluků i s jejich doprovodem. Jeden hezčí kluk, než druhý. Zoře se však nejvíce líbil Oliver. Nádherný, svalnatý kluk s bledě modrýma očima a světle hnědými vlasy.
Cesta do Říma utekla jako voda. Konečně byli na místě. Na pohádkovém místě, kde člověk zapomene na realitu a naplno se může ponořit do svých snů.
Bylo tam nádherně. Přesně jako v nějaké pohádce nebo v romantickém filmu. Slunce pražilo, všude samá zeleň. Architektura byla velmi okouzlující.
První, co cestující v Římě uviděli bylo Koloseum. Zora se rozhlédla po okolí a na chvíli se zasnila. Přemýšlela nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby mohla na jeden den se vrátit do starších dob.
Po tom chvilce zasnění se opět vrátila do reality a dělala jako kdyby se nic nestalo. Najednou zahlédla Olivera s velmi mladou dívčinou, které mohlo být tak třináct let. Zora se zamyslela zda to náhodou není jeho sestra, protože vypadala opravdu mladě. On vypadal tak na sedmnáct, osmnáct let. Najednou ji Oliver políbil a Zora si uvědomila, že ta mladá dívčina bude opravdu jeho holka. Celý týden bylo velmi velké vedro. Zatímco holky byly jenom v tílkách a stěžovaly si na vedro, tak někteří kluci byli bez trička. Hlavně Oliver. Jeho kamarádi se moc nechtěli svlékat a chodit v Římě bez trička.
Zora byla Oliverem naprosto okouzlená a zároveň fascinovaná. Jeho tělo bylo hezky opálené a svalnaté. Oliver celý týden mohl na Zoře oči nechat. Zora taky nemohla z něj spustit oči. Ovšem Oliver byl na zájezdu se svou přítelkyní Gábinou, takže si musel dávat dobrý pozor, aby to neviděla. Pokaždé když se Zora vydala jiným směrem, Oliver ji nenápadně následoval a snažil se jí být co nejblíže. Jeho úsměv i tvář Zoru nemírně přitahoval. O těle a svůdné pánské vůni ani nemluvě. Po boku Olivera se cítila bezpečně. Kromě všech památek, které cestující navštívili měli také možnost nakoupit si, jak v obchodech se suvenýry, tak i v luxusnějších obchodech. Jako je například obchod Chanel. Zora ze zvědavosti se byla podívat do obchodu Chanel a byla dost překvapená a zároveň šokovaná. Obsluha tam byla úžasná. Všichni byli moc milí a chtěli ji pomoc s výběrem. byl tam dokonce i vrátný, který otvíral a zavíral dveře a přitom se musel neustále usmívat. Co jí ale opravdu zaskočilo bylo to, že se jí tam zalíbily jedny opravdu krásné, černé lodičky s mašlí, které ale bohužel stály dvacet pět tisíc korun. A to ještě navíc byly ve výprodeji. Zora se jemně ušklíbla a se šokovaným výrazem a nepřirozeným úsměvem se vypravila k východu.
Kromě obchodů s potravinami, oblečením tu byly například i zlatnictví, stříbrnictví … Tam taky Zora zabloudila, aby zkusila ulovit nějaký ten krásný prsten, který by zdobil její dlouhé prsty.
V Římě byly zlatnictví nic moc. Jednou z posledních zastávek byl Vatikán, kde bylo taky dost zajímavostí k vidění. Po prohlídce Vatikánu měli cestující půl hodiny rozchod. Zora uviděla Olivera jak zamířil do zlatnictví a následovala ho. V tom zlatnictví a zároveň i stříbrnictví měly všechny šperky na sobě fotografii papeže. Ale v koutě tohoto krámečku stála malá vitrína se stříbrnými prsteny za přijatelné ceny.
Taky ale ty prsteny nestály nic moc, ale jeden byl mimořádně elegantní. Byl udělaný do čtverce a měl na sobě modrý safír. Zora si pomyslela, že by si ho později koupila, protože se domnívala, že se do Vatikánu ještě se skupinou vrátí. Ale už se zpět nevrátili. Zoře to bylo líto, ale co už mohla dělat. Další den následovala dlouhá procházka do Pompejí.
Dalo by se říct, že ten den byl jeden z nejteplejších dní za celý zájezd. A že bylo vedro celý týden. Zora měla skoro všechna trička propocená. Naštěstí jich měla s sebou dostatek. Rozhodla se ten den obléct vyzývavě červené tílko se silnějšími ramínky udělanými do písmene X. Toto tílko bylo těsné a zvýrazňovalo její postavu. Evidentně to udělalo na Olivera dobrý dojem. Když se v Pompejích zastavili, aby si vyslechli zajímavosti o Pompejích, tak se Oliver tak zvláštně zadíval na Zoru. Hleděl ani celou minutu a ona hleděla na něj. Pak si toho ale všimla Gábina a odtáhla si Olivera na stranu. Začala řádit jako hurikán. Vyčítala mu, to že na ni koukal. Sice jí to dost štvalo ale stejně jí to nakonec přešlo. Dokonce se na Zoru i přátelsky usmívala. Což bylo divné.
Poslední den zájezdu byl docela zvláštní. Poslední památkou, kterou navštívili byl velmi starý harém. Klukům se tam samozřejmě líbilo. Zoře ale spíš bylo těch žen, které tam musely pracovat, docela líto.
Po prohlídce starého harému přišel průvodce s tím, že budou mít hodinový rozchod. Tak se jako rodina vydali na průzkum před tím, než Řím definitivně opustí. Cestou na průzkum narazili na malého chlapce, který byl vyděšený a uplakaný, protože se ztratil svým rodičům. Problém byl, že měl u sebe vybitý telefon a číslo svých rodičů si nepamatoval. Ani minutu neváhali a vydali se hledat pomoc. Brzo pomoc vyhledali a strážník, který měl chlapce na starosti dokázal sehnat jeho rodiče a ty si pro něj přišli. Zora s rodinou se pomalu vydali směrem k autobusu. Pomalu se už začalo stmívat, jelikož už bylo dost pozdě. Bylo sice pořád teplo ale foukal chladný a dosti nepříjemný vítr. Když dorazili k autobusu, tak se chtěla Zora převléct, ale už bylo pozdě. Řidič ji oznámil, že kufr se už otevírat nebude. Musela tedy proto vydržet do rána jen v lehoučkých šatičkách. Aspoň že v autobuse měla deku, kterou se mohla přikrýt. Noc byla velmi chladná. Brzy ráno autobus zastavil na benzínce, aby se cestující protáhli a mohli si odskočit.
Zora se probudila hladová a zmrzlá. Chtěla se vydat za řidičem aby jí otevřel kufr ale její teta se nabídla, že za ním zajde. Po chvilce se vrátila i s jejími věcmi. Přinesla jí tričko,mikinu, rifle a tenisky.
Jenže když se její teta vrátila, oznámila jí, že na ni počká venku protože si musí odskočit na toaletu. Zora se cítila dost nepříjemně. Bylo to tím, že v autobuse kromě ní a Olivera nikdo jiný nebyl.
Dokonce ani řidič. Blízko benzínky bylo malé obchodní centrum a zábavní park. Tak nejspíš hodně lidí uteklo tam.
Chtěla se také podívat do toho obchodního centra ale nejdřív se chtěla převléct. Jenže jak, když tam s ní byl Oliver.
Seděl na zadní sedačce, pil a nespouštěl ze Zory oči. ta byla ale zoufalá, jak se převlékne, když na ni furt tupě civí. I když byla ráda, že tam je, tak ale jí to bylo trochu nepříjemný na jednu stranu. Jak by asi Gábina reagovala, kdyby o tomhle věděla. To už by nebyl hurikán ale něco mnohem horšího. Snažila se ze všech svých sil uklidnit svou mysl a sesunula se níže. Když si sundavala šaty jednou se obrátila a zahlédla Olivera, jak pořád pije a tupě na ni civí. Hodila na něj vyzývavý pohled a ihned se zase obrátila směrem k čelnímu sklu autobusu. Při navlékání trička také věnovala Oliverovi jeden významný pohled. Ten byl pořád ve stejné pozici. Zmatený výraz a flaška v ústech. Ten musel mít asi hodně velkou žízeň, když byl celou dobu v jedné a té samé pozici. Šaty a tričko byly docela snadný úkol ale navléct i rifle, to už bylo trochu těžší. Zkoušela si je nasadit ale nemohla je nasadit přes zadek. Nezbývalo ji nic jiného než vstát, navléct si je a zapnout zip. Tak to udělala. Stála čelem k Oliverovi. Dooblékla se, popadla mikinu, zamířila ke dveřím autobusu, pousmála se na Olivera a bez jediného slova vyšla ven. Stačilo ujít kousek, aby došla k toaletám, kde byla neuvěřitelně dlouhá fronta. Zařadila se do fronty a v peněžence začala počítat peníze na zaplacení toalety. Najednou za ní přišla Gábina, usmála se na Zoru a začala se s ní normálně bavit. Zoru to velmi překvapilo. Až se jí z toho zadrhávala slova.
Po chvilce co přišla Gábina, tak přišel i Oliver. Zarazil se a nevěřícně pohlédl na obě holky, jak se spolu baví. Zora s Gábinou se na sebe podívaly a začaly se smát. Oliverův pohled byl k nezaplacení.
Po pauze se musel autobus vydat na cestu. Byli už jen kousek od Brna. Po chvilce i tam dorazili a kluci se svými doprovody vystoupili z autobusu. Jako poslední vystoupil Oliver, který Zoře věnoval krásný a zároveň temný pohled na rozloučenou. Byla velká škoda, že zájezd už skončil. Uteklo to rychle. Cesta z Brna do Prahy taky utekla a najednou se všichni ocitli u sebe doma.
Zora hodně fotografovala i natáčela. Takže měla hodně vzpomínek, které rozhodně bude jednou vyprávět a ukazovat svým dětem.

Práce za všechny peníze - část druhá

29. dubna 2018 v 15:47 |  Stories
Emily si vážila této práce i když byla jen dočasná.
Byla to super práce. Aspoň to tak viděla. Poznala spoustu nových lidí. Potkávala tam i staré známé tváře, které dobře znala.
Ne vždy byla z kontaktu s lidmi nadšená ale co nadělala.
Během své směny tajně přemýšlela jaké by to bylo kdyby se tam objevil Cameron.
Toužila opět spatřit jeho tvář a hluboce se zadívat do jeho temných hnědých očí.
Cameron byl jako anděl, dalo by se říct, že to byl idol každé dívky.
Mohl mít každou dívku, na kterou by si ukázal.
Dobře věděl, že Emily je zadaná a naopak. Dalo se čekat, že Cameron bude zadaný.
Ale i tak si Emily přála ho potkat a vše si s ním vyříkat. Aby bylo jasno.
V práci se snažila pracovat tak, jak nejlépe uměla ale myšlenky jí nedaly a tak se během přestávek dostávala do stavů, kdy jen přemýšlela o svých citech se kterými si neuměla poradit.
Potkávala jeho kamarády a kamarádky ale jeho nepotkala.
Než se nadála, tak čas plynul a plynul až ji v práci vypršela smlouva a musela odejít pryč.
Byla z toho nešťastná. Po krátký čas nemohla najít žádnou práci. V jejím městě bohužel žádná volná místa nenašla až se v jeden den vydala do města, které bylo nedaleko toho jejího. Prošla firmu po firmě až našla vhodné zaměstnání. Sice byla ne moc dobře placená ale za to byl tam velmi přátelský kolektiv. Lidé, které tady potkávala tak nebyli tak hluční a nároční jako na předešlém pracovišti.
Emily měla velikou radost, že se rozhodla vyjet do cizího města, kde nikoho nezná a kde si našla vysněnou práci.
Když ji zde našla vzpomněla si na to, jak ji jedna cizí osoba během studií řekla, že až si bude hledat jednoho dne práci, tak ať se zaměří spíše na vysněný obor a moc nehledí na peníze. Ona osoba měla pravdu. Peníze v našem životě sice hrají hodně velkou roli ale ne tu nejdůležitější.

Práce za všechny peníze - část první

28. dubna 2018 v 7:05 |  Stories
Emily je devatenáctiletá mladá žena, která právě dodělala maturitu a která toužila najít si klidnou, dobře placenou práci, která by ji naplňovala. Emily žila s matkou v malinkém bytečku v centru Londýna. Během prvního měsíce, co odmaturovala si našla práci, ale nebyla to ta nejlepší volba. Měla velké plány do budoucna. Tato práce byla velmi psychicky náročná a stresující. Proto se taky tam i trochu trápila. Na druhou stranu jí firma připadala skvělá a na úrovni, ale nemohla tam zůstat.Tato práce taky měla kromě nevýhod taky i nějaké ty výhody. Poznala spoustu nových lidí. Našla si nové přátelé se kterými si rozuměla. Firemní stravování bylo levné, doprava do práce byla zdarma, ve firmě měli odpočinkovou místnost, kde zaměstnanci mohli trávit volný čas o svoje přestávky. I když se tam cítila dobře, tak za krátkou dobu musela odejít. Už to nezvládala. Bylo jí to líto ale brzy se na to začala koukat z jiné strany. I přes to že ve firmě přestala pracovat, tak i nadále byla v kontaktu s některými jejími novými kamarády. Během práce v hlavním městě se z ní a kamarádů stala taková menší parta, která se ale rychle rozpadávala a nakonec se rozpadla úplně. Emily šla z práce jako první. Po ní odešla její kamarádka Jess. Nakonec Chris. V práci zůstal jen John a Luke. Kromě těchto kamarádů se také seznámila Nathanem. Nathan Emily obdivoval a měl o ní zájem. Emily ho odmítla protože má přítele. Emily a Nathan byli jen kamarádi. Psali si a podporovali se. Nic mezi nimi nemohlo být. Emiliino srdce už bylo zadané a bilo pro někoho jiného. Aby toho nebylo málo, tak ale obdivovala ještě Camerona. Cameron byl student, kterého poznala během svých studií. Byla jím naprosto okouzlená a trvalo to rok. Pak se jí podařilo na něj přestat myslet. Začala přemýšlet racionálně a realisticky. Poté i našla novou práci ale jen na zkrácený úvazek. Byla ovšem ráda, že tu práci má. Našla si nové kamarádky na které se mohla spolehnout.

Vynález 22. století - část první

27. dubna 2018 v 11:38 |  Stories
Každý z nás by si jistě přál, aby naši čeští vědci vynalezli nějaký ten vynález, který by usnadňoval práci lidem.
A asi každý z nás si aspoň jednou v životě přál, aby byl vynalezen stroj času a abychom se mohli dostat do určité doby, do které bychom se chtěli vrátit.
--------------------------------------------
Postavy v tomto příběhu tvoří mladí studenti, které zajímá věda a technologie.
Hlavní hrdinkou je dvacetiletá studentka práv, která ve svých patnácti letech přišla o oba rodiče během autonehody.
Několik let se nemohla přes ztrátu svých nejbližších postavit na vlastní nohy.
Do osmnácti let žila u své tety Irmy. která se věnuje jasnovidectví, věštectví a astrologii.
Jelikož má její teta vlastní živnost, tak se Zoe začala zajímat o tajemno. A o všechno s tím spojené.
Zoe je velmi inteligentní mladá žena, která touží po tom, aby se dostala do své minulosti a mohla pochopit určité věci, které dříve chápat nemohla. Chodila na gymnázium, kde byla nejchytřejší z ročníku. Měla sice výborné známky a spoustu plánů do budoucna ale neměla nikoho, kdo by ji pochopil, podpořil a pomohl jí překonat svoje trable.
Její hobby byla matematika, fyzika a chemie. Hrozně se v těchto předmětech vyžívala. Milovala testy a ústní zkoušky, kdy před tabulí musela řešit složitější úlohy.
Později, aby se přiblížila své minulosti se rozhodla věnovat věštectví jako její teta. Podstoupila hodně kurzů a docela se jí v tomto oboru dařilo. Tomuto oboru věnovala stejně času jako matice, fyzice a chemii. Taky jí to stálo hodně peněz. Naštěstí měla tetu, která byla dobře zabezpečená, ale žila sama bez přítele. Vždycky Zoe říkala, že nejlepší investice je investice do vzdělání.
Po delším čase si začala Zoe uvědomovat, že jí toto hobby přestalo naplňovat a to z toho důvodu, že všem dokázala pomoct, ale sama sobě ne. Po dokončení studií na gymnáziu se pro rozhodla, že půjde na vysokou, začne se věnovat vědě a bude se jako osobnost rozvíjet.
Cítila že, aby se mohla přiblížit své minulosti, potřebuje získat nové zkušenosti, které by ji dovedly k tomuto cíli.
Když samozřejmě Zoe potřebovala s něčím pomoct nebo poradit vždy ji teta byla ochotná pomoct. Až už to bylo k oboru věštectví, nebo to byl třeba problém osobního charakteru.
Od podzimu začala studovat na vysoké škole.
Měla velké plány do budoucna, ale nevěděla jak je zrealizovat.
Na škole poznala spoustu nových lidí, kteří byli různých povah.
Našla si zde nejen nové kamarády, ale i lásku Zdeňka se kterým měla toho hodně společného.
Když poznala Zdeňka, tak věštectví muselo jít stranou. Pro Zoe se stala prioritou láska a pochopení, ale i přesto si musela udržet dobré známky a co vzdělávat se.
Často se Zdeňkem připravovala na zkoušky a pořádali mnoho společných akci na které budou ještě hodně dlouho vzpomínat.
Během jedné deštivé neděle, když byl Zdeněk nemocný se Zoe nudila a neměla vůbec pomyšlení na nějaký to učení.
Proto si pustila televizi a když přepínala kanály aby zjistila, co, kde dávají, tak narazila na dokumentární film o stroji času.
Chvíli koukala a pak jí to nedalo, v hlavě se jí motalo tolik otázek typu, co by bylo kdyby skutečně někdo tento stroj vynalezl.
Už se nemohla dále soustředit na film.
Najednou se Zoe zvedla od televize a zasedla k počítači, kde našla kontakt na jednoho vědce. Zoe je velmi zvědavá mladá žena, která si chce si splnit, to, co si umane. Je hodně cílevědomá. Proto neváhá, vědci zavolá a domluví si spolu schůzku.
Sejdou se v restauraci, kde mu Zoe poví co si myslí o stroji času. Vědec jménem Viktor se rozhodne, že Zoe vezme do své pracovny, kde jí ukáže své vědecké projekty. Viktorova žena Viola, svého manžela bere takového jaký je, ale občas má pochyby o tom, co dělá.
Zoe i Viktor jsou přesvědčeni o tom, že jde sestrojit stroj času. Ale určitě to nebude jen tak, když se to zatím nikomu nepodařilo.
Říkali si, že pokud člověk si opravdu a vytrvale něco přeje, tak se mu to prostě splní.
První rok vysoké utekl jako voda a stroj pořád nikde. Sice plánů na zrealizování hodně, ale žádné pozitivní výsledky.

Cesta do neznáma - část druhá

26. dubna 2018 v 10:13
Když vedoucí cestovní kanceláře dotelefonuje a pozve si do kanceláře Luboše, tak je Luboš na jednu stranu zvědavý a má spoustu otázek, ale na druhou stranu je zmatený a neví co může od vedoucího čekat.
Vedoucí mu celou záležitost dopodrobna vysvětlí a nabídne mu práci v Británii.
Řekne mu, že jeho matka hledala pro něj nějakou práci v zahraničí na internetu a nalezla tuto cestovní kancelář, neváhala a zavolala na uvedené číslo, které našla v daném inzerátu.
Luboš smutně pohlédl na vedoucího a prohlásil, že by rád vycestoval, ale že má těžce nemocnou matku a otce workoholika.
Vedoucí mu odpověděl, že je to škoda, že nebude moct odjet, protože je to šance, která se už nebude muset opakovat.
Po půlhodinovém rozhovoru Luboš, zavolal svému otci a vše mu sdělil.
Jeho otec měl zrovna v práci pauzu, takže si ho mohl vyslechnout a trochu s ním danou situaci probrat.
Když debatu skončili otec mu doporučil, aby šel do nemocnice za matkou a vše probral i s ní.
Ten neváhal a okamžitě se odebral směr nemocnice. Po pár minutách došel do nemocnice a vše sdělil své matce.
Matka byla trochu smutná, že by její syn měl odejít do zahraničí, ale vidí tu šanci pro lepší život jejího syna.
Proto mu oznámí, že by byla hrozně šťastná kdyby odjel do Británie a nějakou dobu tam zůstal.
Luboš přání své matky odmítá a vyšším hlasem ji povídá, že ji nemůže v takovém stavu opustit.
Bohužel ale po dlouhém naléhání své matky jejímu přání podlehne a rozhodne se tedy vycestovat. Zajde opět do cestovní kanceláře a nechá si zavolat vedoucího. Vedoucí po chvilce přijde a je zaskočen jeho rozhodnutím ale i potěšen.
S úsměvem mu prozradí všechny detaily. Než Luboš odjede musí si vyřídit ještě pár věcí.
Nejprve si vzal půjčku a jel do Ostravy za známou, která se živí tak že pomáhá lidem v domácnosti.
Poprosil jí jestli by se mohla starat o jeho matku v době jeho nepřítomnosti.
Paní Zdena s radostí souhlasila a nabídku přijala. Ten den si vzala ty nejdůležitější věci a odešla na nějaký čas do domu Lubošovi matky. Lubošův otec vůbec nenamítal, právě naopak. Byl rád, že se někdo bude starat o jeho nemocnou ženu a udržovat domácnost v čistotě a v co nejlepším pořádku. Taky byl rád, že se jeho syn bude vzdělávat, pozná nová místa a spoustu nových přátel.
Do týdne od přání své matky Luboš odjíždí a dostává se do Londýna, kde se ubytuje u jedné anglické rodiny.
Hned se mu tam zalíbí a má vizi, že by tam mohl zůstat i delší dobu. Ale nesmí zapomenout také na svou rodinu.
Dostal práci jako průvodce a provádí po významných památkách v Londýně.
Díky této práci se Luboš zdokonalil v anglickém jazyce. Co týče anglické rodiny u které bydlel, tak ta rodina byla pětičlenná.
Bydlí se dvěmi malými dětmi ve věku osmi let a s jednou slečnou, která je v jeho věku. Jmenuje se Molly a studuje na Oxfordu.
Rodiče třech dětí jsou finančně zabezpečeni a chtějí pro své děti jen to nejlepší.
Luboš se cítí velmi dobře v nové rodině akorát si bude muset zvyknout na určitá pravidla a zvyky v domácnosti.
Ale to nebude tak těžké. Těžší bude vydělat dost peněz, vrátit se zpět do Čech a pokusit se své matce nějakým způsobem splnit své matce její sny. I když Luboše baví být průvodce udělá rozhodnutí, že přestane být průvodcem a půjde trochu výš.
Proto vyrazí do ulic Londýna a bude dělat maximum proto, aby našel nějakou brigádu nebo dokonce lépe placenou práci, kde by se ještě více zdokonalil v angličtině, získal nové zkušenosti a vydělal nějaký ty peníze na nesplněné sny své matky. Vesmírné síly ho nenechaly ve štychu a dopřály mu opět trochu toho štěstí.
Dostal místo v jedné anglické cestovní kanceláři, kde mu byly ochotni mu dát už na začátku více peněz než jsou zvyklí dávat.
Samozřejmě si museli ověřit Lubošovu situaci. Když se prokázala Lubošova obtížná situace, neváhali a podali Lubošovi pomocnou
ruku. I tato práce ho bavila. Do anglické rodiny se vracel po práci s úsměvem od ucha k uchu.
Nová rodina si Luboše oblíbila a zejména Molly, která se do něho zamilovala.
Nechtěla mu to prozradit, protože moc dobře věděla, že jednoho dne odejde a že by to nemohlo fungovat.
Ale co když se plete?
Bylo vidět že Molly se líbí Lubošovi.
Luboš je ale dost citlivý a stydlivý kluk, proto se neodvážil něco na Molly zkusit a spíše ji bral jako sestru, i když mu to nebylo zrovna moc příjemné.
Jednou ale přišel den, kdy se musel Luboš vrátit zpět do Čech za svou skutečnou rodinou. A uskutečnit další ze svých plánů.
Rozloučil se s anglickou rodinou, políbil Molly na čelo a pošeptal jí, že doufá, že se ještě někdy uvidí.
Molly stála mlčky a hleděla zamilovaně Lubošovi do očí, slzy jí stékaly po její krásné tváři a když odcházel popadla ho nečekaně za rukáv a políbila ho na rozloučenou. Luboš byl zaskočen, ale už mu nezbýval čas. Odešel.
Když se vrátil do Prahy. Byl rád ale i dost smutný a zklamaný. Hlavně protože si uvědomil, že kromě rodičů ho tam nikdo jiný nečeká.
Začaly se mu vracet vzpomínky na Molly a ty se furt opakovaly dokola.
Ale zase měl potřebné peníze a mohl tak splnit pár přání své matce.
Další ráno začal tyto sny plnit ve skutečnost, ale jeho matka musela mít s sebou doktora jako dozor.
Během měsíce dokázal splnit skoro všechny sny. zbytek snů bohužel už splnit nedokázal.
Po pár dnech mu matka zemřela.
Všichni to nesli velmi těžce.
Lubošův otec si po nějakém tom měsíci dal dohromady s cizí ženskou. Byla sice úžasná, ale matku Lubošovi nahradit nemohla.
Luboš si byl na sto procent jistý , že už tuplem ho nic v Čechách nedrží. A rozhodl se, že se vrátí do Británie a vyhledá Molly.
Jeho otec ho přemlouval, aby zůstal ale Luboš tam nemohl zůstat.
Sehnal peníze na splacení půjčky a doslova zmizel.
Vrátil se do Londýna. Podařilo se mu vyhledat Molly a dali se dohromady.
Nejdříve žili v domě, kde bydlí Molly s rodiči a se sourozenci. Poté si našli svůj baráček, kde se jim po devíti měsících narodila překrásná dcera jménem Amy.

Kam dál